Státní lesy na rozcestí

Kdo trochu sleduje dění kolem státních lesů, v posledních měsících se znepokojením zaznamená hektické  tempo zbavování se státního majetku u státního podniku Lesy ČR. Ještě více podezření budí snaha o  přípravu výběrových řízení na lesnické těžební zakázky na téměř nekonečně dlouhou dobu deseti let.

   Odprodej státního majetku jako jsou hájenky a další budovy by sám o sobě nemusel být až takovou tragédií. Ale  protože je tak činěno zjevně bez promyšlené a projednané koncepce, nešťastně to může omezit prostor pro důležitá strategická rozhodnutí u státních lesů do budoucna. To, že se něco děje, indikuje skutečnost, že objem prodaného majetku v roce 2007 se pohyboval okolo čtvrt miliardy korun a podle letošního upraveného plánu to má být více než dvojnásobek! Také uvažovaná „nekonečně“ dlouhá lesnická zakázka představuje významné riziko hospodářské arbitráže pro Českou republiku, neboť ji pravděpodobně nelze naplnit v souladu s právem platným v ČR a EU. Jak je všeobecně známo, státní podnik má vytrvalé problémy s realizací  tříletých tendrů a mnoho sporů není dořešeno do dnešních dnů, a proto příprava jejich prodloužení na více než trojnásobek v daných souvislostech  působí velmi podivně. Z čeho asi bude již tak zadlužený stát případné arbitrážní rozhodnutí platit? Nesáhne ze zoufalství k odprodeji lesů jako takových? Může to dospět i k vynucené privatizaci státních lesů. V okolních zemích jako je Rakousko, Bavorsko či Polsko se kupodivu podařilo oddělit placené těžební a jiné práce od prodeje dřevní hmoty, který si, jaká jednoduchá logika, hlídá vlastník. V tomto případě stát. Otazníky nad tím nezmenšuje ani pozitivistická  inzertní kampaň státního podniku. A naopak to vzbuzuje obavy už i proto, že vše je prováděno dříve, než je předložen a projednán rozvojový  koncepční dokument, který  požadoval sněmovní zemědělský výbor.

   Neobyčejně frekventované střídání generálních ředitelů (v posledních pěti letech již šestý), ne zcela průhledný způsob prodeje dřevní hmoty, kdy polovina dřeva se prodává neselektivně a méně efektivně na pni (nastojato) a ne na odvozním místě, opakující se úvahy o privatizaci lesů,  pouze podtrhují dlouhodobou neudržitelnost stávajícího modelu fungování státem řízeného podniku, jehož obrovský majetek uvedený jen v účetnictví přesahuje 69 mld. Kč.  Navíc do tohoto majetku není započtena hodnota stojícího lesa - dřeva lesních porostů, které není předmětem zákona o účetnictví, ale rozhodně přesahuje hodnotu 600  miliard korun, a to bez vyčíslení dalších celospolečenských funkcí lesa. Přestože se tedy vlastní lesnictví podílí na hrubém národním produktu pouze přibližně 0,5%, je význam tohoto odvětví obrovský. Lesy totiž  pokrývají více než třetinu plochy našeho státu a jejich stav a způsob obhospodařování je jedním z klíčových faktorů ekologické stability krajiny včetně zdravého vodního režimu a ochrany přirozené biodiverzity. Lesy jsou také nenahraditelným rekreačním prostorem i důležitým zdrojem obnovitelného a ekologicky cenného materiálu. Před lesnictvím i ochranou přírodního prostředí leží nové výzvy. A tou je i odpovídající reakce na novou  společenskou objednávku akcentující jejich ekologické a rekreační funkce v kontextu rizik klimatické změny. To, že u nás je ve vlastnictví státu  relativně vysoký podíl přibližně více než poloviny všech lesů  (a spolu s lesy obecními dosahuje podíl ve veřejném vlastnictví tří čtvrtin), by mělo být výhodným předpokladem k řešení, avšak, jak se snažím osvětlit výše, vůbec se to tak nejeví. Dotčená ministerstva, zejména zemědělství a životního prostředí, spolu s příslušnými výbory parlamentu, by měla vytvořit prostor pro zahájení široké diskuse a to i s odbornou a laickou veřejností o  nové společenské objednávce k formulaci cílů  a principů využívání lesů ve státním vlastnictví. A to vše by se mělo promítnout do návrhu zákona o státních lesích, pakliže novou objednávku nebude umět formulovat sama vláda.

   Ministr zemědělství  by měl zavelet k okamžitému zastavení všech netransparentních a nevratných kroků při nakládání s majetkem státu v této oblasti. Stále více se ukazuje, že státní lesy nejsou až tak nás všech, ale průběžně se stávají  kořistí  už ani  ne soupeřících politických stran, ale stále větších firem a jejich exponentů. Špatné je to v tom, že lesy jako dlouhověký organismus potřebují nějakou dlouhodobou  a smysluplnou strategii. Obávám se, že  výměny generálních ředitelů jako na běžícím pásu a nekonečné spory o veřejné zakázky touto vhodnou strategií nejsou. Státní lesy jsou dnes na rozcestí více než kdy jindy.