Úřednická vláda pod tlakem odborářsko-betonářské loby

Současná úřednická vláda je mezi širokými vrstvami lidí oblíbená. Důvodů může být více, ale nejsem si jistý, zda jsou veskrze racionální. Vláda má v sobě genezní problém. Je sice úřednická, ale je také trochu politická a zodpovědnost v ní je trochu nejasná. Kauza se stažením návrhu novely horního zákona, která by nepřikazovala, ale pouze stanovovala pevnější pravidla pro možnosti odpisu nerostných zásob, je známá z médií dobře. Vláda za divných okolností dvakráte nepodpořila její obsah i projednávání ve sněmovně. Oprávněnost a logiku pochopili prakticky všichni členové předchozí koaliční vlády. Ale ono to tím zdaleka nekončí.

Tripartita (spolu s částí vlády) vládě navrhla lék na východisko ze současné hospodářské krize. Požaduje konečně jasné slovo ke stavbě jezů a splavnění na dolním úseku Labe, k výstavbě dalšího bloku Temelína a podporuje stavbu nové hnědouhelné elektrárny v Prunéřově. Jen je trochu nejasné, že se ještě zapomnělo na projekt podobně razantního zrna s vynikající perspektivou jakou je výstavba kanálu Dunaj - Labe - Odra. To, že se jedná o ekologicky i ekonomicky velmi sporné projekty je nasnadě a nechci je zde podrobně rozebírat. Stupně na Labi by zlikvidovaly poslední polopřirozený dolní úsek Labe, který nemá u nás obdoby, dlouhodobá ekonomická rentabilita záměru je téměř jistě nesmyslná a to zejména s ohledem na přístup ke splavnění téže řeky v sousedním Sasku. A ekonomické výsledky provozu lodní dopravy v celém Německu, které má neskonale lepší podmínky pro lodní plavbu, tyto obavy jednoznačně potvrzují. Rozhodnutí o dostavbě jaderné elektrárny v zemi, kde je spotřeba energie na jednotku HDP jedna z nejvyšších ze všech zemí Evropské unie bez dopracování a schválení státní energetické koncepce je také „ hezký“ záměr. Výstavba nového prunéřovského energetického zdroje, nahrazující současnou starou technologii, je na první pohled bohulibý záměr hodný okamžité podpory až do té doby, kdy se zjistí, že také tato technologie není nejmodernější dostupná a že tady bude strašit několikanásobně déle než zdroj současný. To, že by si měl dlouho zkoušený severočeský region spíše ulevit je pravda stejně jako to, že tento postup těžko může zapadat do dlouhodobé politiky snižování emisí skleníkových plynů odrážející naše mezinárodní závazky. To, že vše má nějaké zákonné procesní postupy asi tripartitu a možná i část vlády moc nezajímá. Ale to je jiná věc. Především je však pozoruhodné, jak se tyto projekty mohou řadit mezi ty, které nás vytáhnou z hospodářské krize. Budeme-li respektovat predikci vývoje hospodářské krize, která se má v horizontu měsíců pravděpodobně odrazit ode dna, je nutné považovat tyto projekty, jejichž realizaci lze předpokládat (a to i v případě mimořádně pozitivní rychlosti přípravy) v horizontu několika let či spíše desítky let, za cokoliv, jen ne jako reálný příspěvek k řešení současných ekonomických potíží. Spíše to vše dokládá, že betonářsko-energetická loby začíná využívat prostoru ve vládě pro podporu projektů, které by v normálních podmínkách neuspěly a nebo by měly kolem sebe hodně otazníků a negativních zpětných vazeb. Tyto megaprojekty jako vystřižené z  padesátých let minulého století však nejsou, bohužel, jediné, co se v megarozměrech zvažuje. Státní podnik Lesy ČR se léta potýká s netransparentním prodejem dřevní hmoty díky nerozdělení činností těžebních od vlastního prodeje dřeva. Odhadem na tom stát ročně může prodělávat až stovky miliónů korun. Ekonomické výsledky hospodaření v našich státních lesích a ve státních lesích v Bavorsku to dokládají. Mnozí si uvědomují, že to chce systémovou změnu, ale ještě větší tlaky jsou na uchování stavu, který teď převládá. Indikátorem toho pnutí je průměrná doba setrvání generálního ředitele ve funkci a ta nepřekračuje dobu jednoho roku! U šéfa jedné z největších firem v zemi, jistě samo o sobě výmluvné. Současné vedení státního podniku na to zareagovalo revolučně: nejen že model těžby a obchodování dřívím nebude měnit, ale vypsalo tendr na megazakázku za 15 mld. Kč, která bude trvat nekonečně dlouhou dobu až deseti let! To vše za dosud nečinného dozorování ministerstva zemědělství a koneckonců i vlády. Tak nevím. Buď se tyto velkolepé projekty uvedou do správných kolejí a normálních schvalovacích postupů, a nebo si myslím, že dobrý den je každý, kdy se nic nového nerozhodne.